Chování vašeho dítěte je vaše vlastní zásluha, proto z něj udělejte ideální dítě

* Každé dítě vystavené nátlaku se mstí
Existují dva druhy pomsty:
1- Pozitivní pomsta
(Chytré dítě)
(tvrdohlavost / agrese / vzpoura / násilí)

2- Negativní pomsta
(Dítě se slabou osobností)
(Nedobrovolné močení / tahání vlasů / hodně pláče / přestávání jíst / kousání nehtů / koktání)

* K léčbě rušivého chování je třeba upravit chování rodičů a upustit od nátlakového chování.

* Přílišné pokyny a nabádání k dítěti ho sbližují v době dospívání (odmítá byť i poslouchat rodiče), stejně jako s ohledem na trvalé bití.
Příklad: Pokud dítě udeří matku, měla by být proti němu použita síla, nikoli násilí, například držet ho za ruku a nebít, aniž by křičelo nebo se nerozčilovalo.

* Jakékoli špatné chování vyžaduje metodu hašení (ignorování)
Poznámka: Každý pokus o modifikaci rušivého chování dítěte negativními metodami (násilí - vyhrožování - pokušení) může dítě přimět k přeměně rušivého chování v horší a obtížnější chování v léčbě.

* Pošetilost je hlavním motorem tvrdohlavosti (od roku a půl - dvou let) a musí se spolehnout sám na sebe (např.: s vaší pomocí jí sám).

* Ze špatné výchovy: Příliš mnoho svobody - každodenní kázání, protože se kazí, takže by měla být (1-2 minuty) pouze týdně.

* Styl vyhrožování (udělej...jinak....) nebo (pokud ne...řeknu otci) zbabělé dítě v budoucnu a z otce se stane monstrum..

* Nejhorší metodou výchovy je strach z matky a otce vést k nechtěnému chování bez jejich vědomí.

* Nejlepší metodou výchovy je respekt k otci a matce, což vede k tomu, že nechtěné chování se před nimi nebo bez jejich vědomí nedělá.

Trest je to nejhorší, co můžeme dítěti udělat, protože je to bezmocný styl.
* Pokud je dítě potrestáno, pomstí se.

* Při používání trestů a urážek při jednání s dítětem bude v budoucnu neosobní a pokrytecké.

* Pokud je dítě rozrušené (křičí / bije), obejmeme ho zezadu s poplácáním na minutu bez mluvení.

* Dítě nemusíme učit bránit se bitím (když vás uhodí, bijte ho), ale učíme ho, jak a komu si stěžovat.

* Neměli bychom zasahovat do ničeho negativního, co děti do šesti let dělají, ale raději je nechat učit se životním dovednostem prostřednictvím svého okolí.

* Od narození do 7 let věku se u dítěte formuje 90 % osobnosti (uvidíme v budoucnu).

Od 7-18 let se utváří 10% jeho osobnosti.

* Základem všech těchto věcí je ujištění.. Příklad: Nemiluji tě.. Toto je nejnebezpečnější výrok, který lze dítěti říci. Spíše musíme říci: Nelíbí se mi, co jsi udělal, ale já miluji tě.

* Nejdůležitějším a nejlepším trestem je trest pochvalou.. (Jsi dobrý - jsi zdvořilý - ty... děláš to a to).

* Trest může být jen pohled.

* Trest může být naštvaný (nemluví s dítětem, ale jen dvě minuty)
Příklad: Máte 10 minut buď…..nebo……, a po uplynutí 10 minut udělejte, co jsem řekl.. To se nepovažuje za trest nebo zbavení, ale dal jsem mu dvě možnosti a on si vybral jednu z nich a z tady se učí zodpovědnosti.

* Dítě by nemělo být nuceno dávat druhým něco navzdory.Děti si mezi sebou umějí poradit a dítě do 7 let je sobecké (formuje se).

Učíme děti psát:

* Pokud se dítě naučí psát v méně než 6 letech, část mozku předčasně dozraje, takže po 12. roce často nesnáší čtení, psaní a učení.

Víra generuje chování. 

Rušivé chování dítěte je výsledkem přesvědčení, kterému o sobě věří.
* Dítě o sobě sbírá informace prostřednictvím zpráv (vy).... kdo jsem ??
Příklad: Moje matka říká: Já.... , Kdybych ….
Učitel říká: Já... , Kdybych …..
Můj táta říká: Jsem úžasný... Takže jsem skvělý
* Dítě dělá jen to, co si o sobě myslí a na tomto základě jedná.

Řešení nepříjemného chování:
1- Určete kvalitu, kterou chcete od svého dítěte (přátelské / užitečné...).

2- 70 zpráv denně v této kapacitě (říkejte tyto zprávy v autě, při jídle a před spaním...)

3- Představujte své dítě lidem kolem sebe každý den:
jak ?? Řekněte: "Bůh dá."
Ale pod jednou podmínkou, když řeknete dítěti špatné slovo nebo na něj budete křičet, vrátíte se od nuly a začnete znovu.

Pravidla změny chování:

1- Určete nežádoucí chování (které bychom chtěli změnit).

2- Mluvit s dítětem konkrétně o tom, co od něj očekáváme a co chceme.

3- Ukažte mu, jak toho lze dosáhnout.

4- Chvalte a děkujte dítěti za dobré chování, ne proto, abyste chválili sebe, ale jeho dobré skutky: Jste úžasné, protože jste klidné a je úžasné být v klidu..

5- Pokračování ve chválení chování, dokud se nestane zvykem.

6- Vyhýbání se použití násilí.

7- Buďte s dětmi přítomni (pokud dítě postrádá pozornost rodičů, ztrácí motivy ke změně chování).

8- Nepamatuji si chyby z minulosti.. (dítě je frustrované)

9- Nedávat dítěti příkazy, když jste v abnormálním stavu (extrémní únava – vztek – napětí).

Zcela se vyhněte těmto negativům:

1- Kritika (příklad: Řekl jsem ti to a ty jsi ta slova neslyšela) Místo toho říkáme (Jsi úžasný... ale pokud ano...)

2- Obviňovat (proč jsi neudělal to a to?)

3- Srovnání (ničí vztah důvěry mezi rodiči a dětmi), např. (podívejte se na So-a-tak, kterému je 5 let a je akademicky chytřejší než vy) jen ten kluk by se měl srovnávat sám se sebou.

4- Ironie vede ke komplexu sebeúcty

5- Ovládání (sedni / poslouchej, mluv / vstávej / dělej...) Dítě je od přírody svobodné a nerado se ovládá..

6- Neposlouchám.

7- Křičet... což je urážka dítěte a frustrující pro něj samotného.