moje náklonnost..

Moje vášeň byla plná myšlenek a emocí, které nebudu moci získat zpět, byl ve mně pohřben, když jsem si vytvořil jeho obraz, který se shodoval s mou duší, díky čemuž jsem v bytosti jeho duše létal rayhanou.

Aktuálně jsem se k lidem stal hodně lhostejným, moc nebrečím a cítím jen nebe, nebe cítí mě, dívám se na silnice a moc toužím po podzimu, nikoho a nikoho mi nechybí cítí touhu po mně, fotím hodně bazalku, žlutý jasmín a kaktus A ty barevné lilie, jako by byly celý můj život.

Květiny si ukládám do sešitů, kde je nezapomenu, nebo zapomenu jejich tvary, moc se modlím k Bohu, aby mě uklidnil.
Nyní, poté, co jsem se ho pokusil vytáhnout ze svých hlubin a vyrvat ho ze mě pokaždé, když mi ho vzal, se na něj stále snažím zapomenout, zapomínám na všechno, čím jsem si prošel, co zranilo dobrou duši, která jen chtěla žít v míru.
Vzpomínky mačkají mé srdce, škrábou mě na hrudi, ale snažím se, snažím se ze všech sil to ze sebe odstranit a odstranit vše, co s ním bylo v kontaktu.
Celkově věřím, že to nemusím nikomu říkat, nikoho nezajímá klid tvé duše než tebe.
Musíte to zkusit, není to tak hrozné.