jeden mrak

Můj strach byl v něm, protože byl věčný, byl věčný ve všech směrech, odlétala jsem od něj a vířila kolem něj, nestaral se o nikoho, jako sazenice bazalky pocházející z absurdity. Miloval jsem kaktus, protože byl tak osamělý a vyčerpaný, nevěděl jsem, že vedle něj pojme tolik rostlin. Můj strach v něm byl uvězněn a já stále nechtěl uniknout.

Letěla jsem a přistála jsem na jeho rukou jako holubice.
Ráda se k němu přimknu jako malá holčička, která se i přes jeho vztek drží svého otce, protože zapomněla jíst. Miluji, jak mi vypráví podivné příběhy a jak ze mě dělá něco neviditelného a nehmotného.

Když přijde, čas se vypařuje, jako by nebyl. Miluji, jak jsem se s ním stala tím, kým jsem. Tam, kde už nejsme jeden mrak, jsme jeden mrak.